Hospodský (Podívá se na hodinky): Už je to na spadnutí, Vlastičko, za deset minut půl deváté, za chviličku tu budou sýraři z Bergeracu, říkali, že chtěji něco nóbl, tak doufám, že se vytáhneme, vypralas pořádně ubrusy?
Vlastička: Jasně že jo, pane šéf, za tyhle ubrusi by se nemuseli stydět ani v Hiltonu.
Přijde jazykověděc.
Jazykověděc: V koncovce akuzativu plurálu slova ubrus je ypsylon, slečno.
Vlastička: Dobrý den, vy jste určitě sýrař z Bergeracu, viďte, dobrý den…
Hospodský (Skočí jí do řeči): Vítejte, má poklona, připravili jsme všechno k vaší co největší spokojenosti, přijměte naši otevřenou náruč a nechte se obskakovat mým personálem, jsme vám všichni k službám, jen poroučejte.
Jazykovědec: Kdo že jsem?
Hospodský: Sýrař z Bergeracu přece. Nebo snad ne?
Jazykovědec: Nejsem žádný sýrař, ani žádného sýraře neznám. Já jsem jazykovědec a znám jenom jiné jazykovědce. Žádné sýraře, rozumíte? Žádné sýraře! A abychom se vrátili k tomu důležitému. Tady vaše servírka neumí pořádně česky.
Hospodský: Tak moment! Vlastičku urážet nebudetepane, to teda ne.
Jazykovědec: Já ji neurážím. Já jen konstatuji realitu.
Vlastička: Hele mladej, nenávážejte se tady do nás, laskavě, jo? Ještě navíc když nejste žádnej sýrař, ale jenom nějakej ten, nó, tento.
Jazykovědec: Jazykovědec, slečno. A v koncovce akuzativu plurálu substantiva ubrus je ypsylon. A ne měkké i. Vy jste tam totiž řekla měkké i.
Vlastička: A to mi povězte, jak vy to, pane jazykovědec, poznáte, co jsem tam řekla za ý, co?
Jazykovědec: Mám to, slečno, napsáno ve scénáři.
Hospodský: No tak tam asi byla chyba, no, já jsem si toho taky všimnul, když jsem se ten text učil, taky mi to připadalo divný, a to nejsem žádnej jazykovědec. Ale jak tak na to koukám, říkám si, vem to čert, jdu dál, s tím přece svět nestojí ani nepadá.
Jazykovědec: To jste, pane hospodský, na velkém omylu!!!
Vlastička: Mě to divný nepřipadalo. Ale možná to bylo tím, že jsem ten začátek jenom tak prolítla. Musela jsem totiž vyprat všechny ubrusy a vyleštit podlahu a - a vůbec. Víte, kvůli těm sýrařům, aby tu bylo čisto.
Jazykovědec: No jasně! Jen se nevymlouvejte. Mě je vše jasné. Jenom jste se tupě nadrtila, co vám Valášek přinesl pod nos, že?! A navíc neumíte pravopis.
Vlastička: Ts, upřimnost za upřimnost, pane jazykovědec. Vy jste fakt hrozně nepříjemnej. Já jsem se na tu celou hru mohla rovnou vykašlat. Ale naučila jsem se to. Ubrusy jsem vyprala. Podlahu naleštila. Víte, co to bylo práce? Ani korunu za to neuvidím. A vy tu na mě řvete. Co jste dělal vy, co?
Jazykovědec: Studoval jsem knihu o instrumentálu, slečno. Nějaké vaše ubrusy jsou mi k smíchu. Že se aspoň trochu nestydíte! Ale vy nejspíš ani nevíte, co to instrumentál je…
Hospodský: Žije bez toho? Žije. A já tu mám aspoň čisto.
Jazykovědec: Jste příliš přízemní tvor. Nemám vám co říct. Natočte mi prosím jedno pivo Gambrinus. Raději se budu tamhle v koutě podnapíjet, než abych se s vámi bavil.
Hospodský: No - ale moc to tu nezapraste. Přijedou sýraři. Stejně už tu dávno měli být.
Vlastička: Za chviličku dorazí, uvidíte, pane šéf.
Hospodský: Určitě Vlastičko, děkuju. Víte, vy mi vždycky dokážete zvednout náladu. Vždycky mě dokážete tak pěkně uklidnit.
Jazykovědec: Tak donesete mi konečně ten gambrinus?
Hospodský: Tak moment. Teď jsem vám dostal. Před chvíli jste říkal Gambrinus s velkým G, ale teď s malým. To si v tom nemůžete udělat jasno? Když už jste jazykovědec? Jak já teď mám vědět, co vám mám vlastně natočit?!
Jazykovědec: Pane vrchní, říkal jsem to správně, věřte mi. Ale kdybych vám to tu měl vysvětlovat, věřte mi, bylo by to příliš na dlouho. (Během řeši odchází do kouta a usedá k tamnímu stolu.) Pivo Gambrinus je totiž něco jiného než gambrinus.
Vlastička: Pane šéf, já mu nerozumim. Že von si z nás dělá srandu.
Hospodský: Nedělá, Vlastičko. Ale já jsem teď v rozpacích. Myslíte, že ten pán chce Gambrinus, nebo pivo gambrinus…
Vlastička: Chce pivo, ne?
Hospodský: No jasně. Ale jaký? Zřejmě jedno bude dvanáctka a druhý desítka. Jenomže jak já mám vědět, který chce, když říkal pivo Gambrinus i gambrinus?
Vlastička: Doneste mu dvanáctku. Bude spokojenej, uvidíte.
Hospodský: Děkuji, Vlastičko, máte pravdu. (K jazykovědci.) Už to nesu, pane jazykovědec. Tady máte to svoje pivo. Ale moc to tu nezapraste. Každou chvíli přijedou sýraři.
Scéna pohasne, svítí pouze svíce, jež nesou sýraři (nemusíme udávat důvod). Za zvuků Pochodu dánského prince od Jeremiaha Clarka přicházejí sýraři z Bergeracu. Oblek: totální čerň; pochod - vysunou pravou nohu a došoupnou levou nohou na její úroveň - to už jsme si nacvičili. Sestoupnou se kolkolem volného stolu a velmi povznesenými hlasy hovoří.
Sýrař 1: Ještě že máme ty svíce! (odmlka) Nuže, pro jakou příležitost sešli jsme se tu dnes? (Odmlka)
Sýrař 2: Ano, máte pravdu, pane kolego, ještě že máme ty svíce! Sešli jsme se dnes!
Sýrař 3: A máme svíce. (odmlka) Dejme hlavy do hromady!
(Vylezou na stůl, shluknou hlavy dohromady. Po chvíli Vlastička a hostinský společně pronesou jevištěm ceduli Sýraři se baví o interdisciplinárním řešení problémů Třetího světa.)
Jazykovědec: Už jsem zjistil, že když s něčím přestanu a pak s tím začnu, vytvořím dva na sobě zcela nezávislé příběhy.